V roce 2004, kdy jsem vlastnil můj první Mercedes Benz 2.3-16v USA asi dva a půl měsíce, praskl mi výfuk ve sváru za svodama, když jsem se v 6h ráno vracel z práce domů. Visel jen na Lambda sondě a každá vyšší překážka na silnici by znamenala utržení Lambda sondy. Jel jsem tedy pomalu a opatrně směrem k domovu asi 6km, kde byl jeden nejmenovaný servis otevírající v 8h. Dorazil jsem na místo a čekal hodinu než otevřou. Po otevření jsem najel na dílnu a vysvětlil situaci se zdůrazněním ať jsou opatrný při nájezdu na zvedák kvůli Lambdě. Vše jim bylo jasný a týpek sedl do auta. Dal jsem mu instrukce k řazení, že jednička je vlevo dole. Koukám na týpka jak najíždí na zvedák a jak se výfuk zasekl o zdviž. Než jsem stačil zareagovat, aby přizvedli výfuk, týpek přidal plyn a utrhl mi Lambdu. Myslel jsem, že mě omejou a reakce týpka byla jen, že se to dalo čekat. Chtěl jsem ho v tu chvíli trefit, ale potřeboval jsem zavařit ten výfuk, měl jsem totiž odpoledne naplánovanou cestu, ale stylem jakým to vařil a jak dlouho se mi zas svírali ruce v pěst. Vytvořil tam neskutečnej svár a dělal to 3h včetně svačiny a cigára s kafem. Pak mi chtěl cínem naletovat zpět Lambdu ze které koukaly dráty jen 1,5cm. Tak mu povídám, že to držet nebude a on, že bude. Marně jsem se mu snažil vysvětlit, že lambda dosahuje teploty kolem 300´C a bod tání cínu je jen 230´C, takže to při 1,5cm vzdálenosti k Lambdě nemůže spoj vydržet. No nic, dodělal to, zaplatil jsem 1.700,-Kč bez náhrady za Lambda Sondu a jel unavenej spát. V 5h odpoledne jsem skočil do auta a pochvíli co jsem jezdil jsem pocítil jinej chod motoru, tak mi docvaklo, že se odpojila Lambda sonda a řídící jednotka je v nouzovém režimu. Místo naplánované jízdy jsem jel zpět do toho servisu. Tam mi řekli, že to není možný, ale já trval na tom, že se chci přesvědčit. Vymontovali Lambdu a začali jí odizolovávat načež Lambda upadla, tak mi to předělali na konektory a náhrada za novou Lambdu žádná.
Zhruba po měsíci ježdění mi upadl výfuk v tom samém místě, kde to předtím vařili. Na doporučení jsem auto zavezl k Petru Pfeifrovi alias Fofr do dílny v Praze, kde pomáhal kámošovi na autech. Tam jsme se spolu seznámili a zavařil mi výfuk tak, že už neupadl. Po čase mi praskl znovu na jiném místě, tak jsem tentokrát za ním jel do Loděnic u Berouna, kde měl svojí soukromou dílnu. Poznal jsem se s dalšíma klukama tam odtud jako např. s Fofrovo mladším bratrem Pavlem a začal tam jezdit pravidelně na menší opravičky, výměnu oleje a na pokec. Tenkrát jsem neměl k dispozici dílnské zázemí a víceméně jsem vše dělal defakto na ulici. Stávali se z nás velice dobří přátelé a Fofr mě pomáhal díky neustálým debatám a názorům se zdokonalovat v automechanice nejen na Mercedesech. Pořád jsme mluvili o autech, tuningu, úpravách, závodech a já postupně pochopil, že přezdívku ¨Fofr¨ získal oprávněně. Má za sebou hodně nehod včetně jedné špatné na motorce, kdy mu vjelo auto do protisměru a díky této nehodě nemůže hýbat levou rukou kvůli zpřetrhaným nervům, ale jak sedne za volant, na čtyrkolku nebo motorku je vyrovnaným soupeřem pro kohokoliv a ještě u toho zvládne telefonovat. Stejně tak skvěle dělá i práci na autech a když jsem měl s ním tu čest poprvé, tak jsem z toho byl vyplesklej, jak to zvládá a získal si můj obdiv. Občas co jsem já nedokázal udělat oběma rukama, udělal Fofr jako nic, což mě jen přesvědčovalo o tom, že se málo snažím. Původně jsem chtěl jezdit závody s amerikou a dělat na ní různý úpravy, což mě zaplať pán bůh včas opustilo, protože je v ČR vzácná a koupil jsem si tedy v březnu roku 2006 černou 2.3-16v určenou pro závody se kterou jsem později jel Berounský vrch. Během téhle doby co jsme se znali jsem měl u Fofra v Loděnicích dílenské zázemí a oporu. V březnu 2007 jsem se pustil do černýho závoďáka, protože jsem si chtěl zajet vrchy 1.-2. září 2007 na MČR v Lanškrouně, ale netušil jsem, že je pojedu už za měsíc v Berouně. Když přišla tahle možnost si zajet Berounský vrch a měl jsem po ruce skvělého mechanika, tak jsem řekl, že by to chtělo název týmu pod kterým pojedem. Jelikož si Fofra velice vážím, je pro mě jako můj bratr a jsem mu vděčnej nejen za dílenské zázemí, ale i za to, že mi kdykoliv bez keců po ty léta pomáhal v nouzi, pojmenoval jsem po něm závodní tým v původním znění ¨Team Auto Fofr¨ což si lidé díky malým písmenům ve slově ¨Fofr¨ napsaným jen bílou fixou na zadním okně auta pletli a četli ¨Team Auto FOTR¨, což nás vedlo později před dalšími závody v Lanškrouně, ke změně názvu na čitelnější ¨Racing Team FOFR¨. Bez něj bych neuměl to co umím teď a nejspíš bych nejezdil závody do vrchu a jen o nich snil. Ačkoliv není Fofr vlastníkem Mercedes Benz 190E Cosworth je součástí týmu Racing Team FOFR, který v nynější době spadá pod klub Rivals-16v, protože je to pro mě jediný mechanik na světě, kterému svěřím vlastní auto, aby na něm cokoliv udělal. Takže si dobře zapamatujte - Racing Team FOFR -, protože o nás ještě uslyšíte!!!
Napsal: Don Scorpion
Po dlouholeté odmlce se uskutečnili závody do vrhu v Berouně. O víkendu 14.-15.dubna 2007 pořádala Asociace jezdců ZAV volný závod automobilů do vrchu pod názvem FOKUS OPTIK Berounský vrch 2007 na 3600m dlouhé a 8m široké trati z Berouna směrem na obec Železná s převýšením 192m. Po oba víkendové dny provázelo závody krásné, skoro letní počasí, které napomohlo poměrně slušné divácké návštěvě. Diváci podél trati měli možnost sledovat mnoho zajímavých vozidel, od ostrých závodních strojů startujících běžně v závodech Mistrovství ČR a Evropy, přes pěkné vozy historické až po sériové vozy včetně netradičních amerických.
Do tohoto závodu jsme se zapojili spolu s Mírou na poslední chvíli již po uzavření přihlášek přes známého, který byl na závodech v pořadatelských službách. Já se přihlásil a zaplatil za mě a Míru startovné na sobotu, které činilo 1.400,-Kč na jezdce v pátek večer při rozpravě, kde se probírají pravidla závodu a Míra se přihlásil s vozidlem až v sobotu ráno při technické přejímce. Startovali jsme pod původním názvem týmu Team Auto Fofr a dostal jsem startovní číslo 801 a Míra 802. Auto jsem dolaďoval ještě v pátek do půlnoci, protože myšlenka si zazávodit vznikla ve středu odpoledne, kdy přijel kámoš jestli nepojedem příští týden na vrchách v Berouně. Tak jsme si s Fofrem řekli, proč ne, auto dodělám, řidiče a mechanika máme, tak to není problém. Volal jsem tuhle informaci Mírovi jestli nemá zájem jet s náma a hned se proto nadchnul. V klídku jsem si dělal na autě do té doby než o dvě hodiny později asi v šest hodin přijel znovu ten kámoš, že ty závody se nejedou příští týden, ale tenhle víkend za dva dny. Tím, že jsme byli závodama nabuzený, zavolal jsem situaci Mirasovi a pustil jsem se hned do práce a makal až do 3h ráno a ve čtvrtek to samé. Spal jsem po každé jen 4h, abych stihnul vše dodělat. V pátek dopoledne jsem jel na první zkušební jízdu, abych alespoň trochu věděl jak se auto chová, protože jsem měnil podvozek, brzdy a spoustu dalších věcí mimo hlavních silentbloků zadní nápravy, které byli utržené, ale nebyl čas je vyměnit. Pneumatiky jsem sehnal na rychlo jen s 50% vzorkem na 16´kola, které jsem měl připravený na závody, ale před zkušební jízdou jsem zjistil, že díky větším brzdičům se tam nevejdou. Základní věc, kterou jsem v té rychlosti zapomněl odzkoušet. Byl jsem nucen dát na předek 17´kola s jednou pneumatikou z boku na dráty poškozenou o obrubník a na zadek 16´ kola, protože zadní 17´kola byly sjeté a nebylo možné jiné pneumatiky sehnat. Po návratu z testování na dílnu jsme se pustili do ladění motoru, který nechtěl chodit tak jak má. Motor se nám nepodařilo úplně nejlíp naladit, ale řekli jsme si, že to doladíme při tréninkách. O půlnoci jsem si šel lehnout, ale vůbec jsem neusnul.
V sobotu v 5:00h ráno přijel Míra se svou vínovou 2.5-16v, který se taky moc nevyspal, protože dělal na autě. V tuhle ranní hodinu si Míra ještě musel vyměnit pravý přední tlumič, který byl v háji, tak jsem mu zapůjčil náhradní co jsem měl. Oblíknul jsem se tedy do montérek, z dílny jsme vzali zaprášenou přilbu a na nohy jsem si obul vysloužilé pracovní společenské boty s hladkou podrážkou, které byly jediné co jsem tam měl. Síla si zazávodit byla mnohem větší než se ohlížet na to co mám na sobě a s jak nepřipraveným a nevyspitatelným autem jedu závodit. Dodnes se nad tím pozastavuji a směju se tomu, tak jako asi teď vy když to čtete, ale začátky v tomhle sportu pokud nemáte pořádné technické i finanční zázemí jsou velmi složité a člověk musí překonávat spoustu překážek a ještě více improvizovat, když chce jít zatím co ho baví, ale to vám nemusím vyprávět. Navzdory tomu všemu jsme vyrazili v 5:30h z Loděnic s Mírou do Berouna natankovat 100 oktanový benzín a Fofr se vydal s nářadím do cílového místa závodu v Železné vytyčit místo pro naše DEPO. Cestou z Berouna jsme letěli zpět přes Loděnice do Železné a na dálnici jsme se málem střetli se srnkou ve 180km/h, takže nás to z té únavy celkem probralo. Po příjezdu v 6:00h do Železné se jel Míra přihlásit na technickou přejímku a čekali jsme na náš první SVOZ pod kopec na START. Mezitím jsme s Fofrem testovali auto a snažili se doladit motor, ale motor ne a ne běžet normálně. U těhle aut když je nějaká věc v háji související s motorem nebo si někde přisává, tak se to prostě nedá sladit a to byl náš případ.
Byl náš čas cca. 9:30h na první SVOZ tréninkové jízdy, tak jsme naskákali do aut a vyrazili. Byli jsme ve skupině Hobby v královské kubatuře SE+2000 s vozama jako Subaru Impreza, Mitsubischi EVO, Ferrari atd. Byla to naše první zkušenost s tímto kopcem, kde jsme se seřadili před startovní čárou a začali nás pouštět jednoho za druhým v půl minutových intervalech zpátky nahoru. Míra byl přede mnou a dobře odstartoval. Dojel jsem na startovní čáru. Bylo to tady a adrenalin prudce stoupal! Frajer mi ukazuje rukou 5 vteřin do startu, tak řadím první kvalt a pohrávám si s plynem. Vidím rozevlátou vlajku, tak šlápnu na plyn, pouštím spojku, kola hrabou, řadím za dva a motor zdechá a nejde do otáček. Po 50 metrech ¨fakt drsný¨ jízdy odstavuji káru mimo trať k sanitkám a říkám si KURVA co s tím zase je? Stál jsem na místě a motor běžel a reagoval normálně na plyn. Prostě špatně seřízený a nejspíš se zahltil. Domluvil jsem si s komisařem, že si kopec vyjedu po posledním závodníkovi. Cestou nahoru jsem si pořádně zkusil jak se auto chová a podařili se mi v jedné pasáži pěkné driftíky, díky kterým jsem málem sjel z kopce do lesa. Po přijetí do DEPA jsem naštvanej vyřval chudáka Fofra ať s tím něco udělá, že se s tím nedá jet, tak tomu přidal směs a zvýšil otáčky na 1500ot/min. Motor byl neklidnej, ale šel za plynem a rychle do otáček i při zátěži. Druhej trénik se mezi mě a Míru dostala na startu Lada. Míra odstartoval za ním Lada a pak já. Všechno probíhalo perfektně včetně startu, ale v půlce kopce mě odmávli žlutým praporkem a zastavili závod kvůli havárii Lady. Dojel jsem do DEPA, přede mnou už jen ostré jízdy a já si ani jednou nevyzkoušel trať v rychlosti. Šli jsme se najíst a dál čekali na náš SVOZ pro první ostrou jízdu kolem 14:00h. Únava stoupala a teploty venku se šplhaly ke 30´C na slunci.
První ostrej závod byl tady a při nasazení přilby na hlavu se mi zavírali oči tím jak mě tlačila na spánky, ale to se změnilo hned po startu kdy mě nadopoval adrenalin. Oba jsme dojeli do cíle a byli jsme unešený jak se nám dobře jelo. Míra si časy zlepšoval a já zajel napoprvé čas, který už Míra nezvládl atakovat. To mě nabudilo až příliš na druhou ostrou jízdu a řekl jsem si, že pojedu co to dá BUĎ a NEBO!! No a ono zrovna ¨NEBO¨. Pravděpodobně zapracovala únava a adrenalin, když jsem si v půlce kopce nevybavil průběh po sobě jdoucích zatáček a narval jsem to v rychlosti cca.60-70km/h do svodidel. Okamžitě jsem dal zpátečku a pokračoval dál s námáčknutým blatníkem na kolo do cíle s obavami z proříznutí gumy, tak jsem zvolnil. I přes tuto kolizi, která mě stála zhruba 25 vteřin jsem zajel slušný čas, ale stálo mě to dobré umístění. Po dojetí do DEPA mi Fofr vytáhnul zpět blatník, abych mohl dojet zpět do dílny. Do nedělního závodu jsme se už nepřihlašovali a jeli jsme domů. Míra skončil na sedmém místě a já hned za ním na osmém z 15 jezdců v naší kategorii.
Napsal: Don Scorpion
Sobotního závodu se účastnili:
801 - Michal Semorád s Mercedes Benz 2.3-16v Black
802 - Miroslav Pečený s Mercedes Benz 2.5-16v Red
Petr Pfeifer alias FOFR jako mechanik týmu ¨Team Auto Fofr¨
Výsledky sobotního závodu:
Startovní číslo 801
1. Trénink - DNF (nedojel)
2. Trénink - 5:13,68
1. Ostrá jízda - 2:04,95
2. Ostrá jízda - 2:18,89
Startovní číslo 802
1. Trénink - 2:16,24
2. Trénink - 2:10,22
1. Ostrá jízda - 2:08,16
2. Ostrá jízda - 2:06,93
